Založit webové stránky nebo eShop

Zajímavosti

Sbíráte zlato? A co kdybychom vám nabídli možnost vyhrát zlatou cihlu? Satčí jen správně tipovat a je vaše. Proč ne?
Máte zájem? 

hraozlato.cz

 jedna z 50 cihel může být tvoje.  Navíc každý hrjící dostane pozornost v hodnotě 700 Kč na nákup.
 

     Většina sběratelů – ani málo kdo byl výjimkou – začínala naprosto stejně. U kamarádů viděli první známky, mince, obaly, .... neodolali a koupili si pár kousků.  

    Na začátku je ideální uvědomit si finanční možnosti. Zda do své sbírky hodláte investovat stovky, nebo tisíce korun.

    Existuje několik typů sbírek. Někteří sběrateleé se zaměřuje na ucelené sbírky jiní se více specializují. V případě, že bude vaším objektem zájmu třeba jen určitá sekce, osobnost, město, nebo cokoliv dalšího je jen na vás jak a co budute sbírat a čemu se chcete věnovat. Již to, že jste se pro danou věc nadchli vás může poslat správným směrem.
 
 
    Vynikající sbírka a vynikající sběratel jsou jedno a to samé. Významný sběratel je někdo, kdo má tu nemoc, ano prostě nemoc. Může to začít baseballovými pálkami, ale skrývá se za tím duševní postoj. Sběratel umění je nejlepší příklad pro tuto mentální deformaci. Existují lidé s fantastickými sbírkami umělců, jejichž díla nikdy nebudou prodejná.
 
    Sbírání je jedna z nejstarších lidských profesí. Neznamená nutně akumulaci hodnot, mnoho sbírek vzniká z předmětů zanedbatelné hodnoty (i když později může hodnota narůst, což však pro sběratele není v první řadě relevantní). Důležitý je samotný akt sbírání a opravdoví sběratelé pevně věří v to, co sbírají, ať se jedná o vývrtky na láhve nebo o hrací karty. Každá sbírka se stává uměleckým dílem sama o sobě, nezávisle na tom, z čeho je sestavená nebo na její hodnotě. Sbírání je tvůrčí akt. Ekonomické zhodnocení se u konsekventní sbírky dostaví samo od sebe. Významné sbírky vznikaly z lásky k umění a ne z lásky k penězům, a vždy získaly po čase na hodnotě.  

 

 

Cena mince -    O cenách mincí a jejich tvorbě.

 Dost často se soudní znalec při své práci setkává s dotazy ohledně ceny mincí.

Zde nabízíme několik prvků, které určují cenu mince.

1)     Stáří mince - doslova mystické hledisko pro většinu laické veřejnosti. Drobná mince starší 100 let je pro ně nepředstavitelnou vzácností. Vždyť platila za našich babiček. Dostatečným   argumentem proti je snad cena římských bronzů Konstantinovců, které při stáří 1700 let pořídíte do 150,-Kč v celkem dobré kvalitě. Závěrem bude snad konstatování - stáří téměř neovlivňuje cenu mince.

2)      Kov mince - je další "podstatné" hledisko, které můžeme vyvrátit cenou měděného 5h 1924, nebo dokonce pouze hliníkovými 3h 1962, 1Kč 1947, které jsou dokonce často padělány. Snad malé zamyšlení - drahé kovy samozřejmě určitou cenu nesou.  Zde se musím zmínit o změně ceny stříbra, která před rokem 1989 byla na 8,-Kč/g a při jiných cenových relacích a značně poznamenala vnímání lidí. Ti vidí ve stříbrné minci ihned velkou cenu. Stručně však můžeme říci, že sběratelská cena je kovem modifikována velmi mírně. Novinkou v ocenění je myšlenka, že cennější je dobře dochovaná měděná mince než stříbrná. Stříbrnou si totiž uschoval kdekdo ale obyčejný oběhový nominál téměř nikdo. Po roce 1989 drahé kovy nežádal nikdo, cena běžných stříbrných mincí byla několik desetikorun. V současné době je znovu drahý kov žádán a světová cena stříbra překročila 20 Kč/g. 

3)     Množství dochovaných mincí - je jedno z nejpodstatnějších hledisek. Musíme však mít v patrnosti, že mnohdy velká část z dochovaných mincí do naší doby je trvale nepřístupná trhu sběratelů. Například jde o muzea. Zjednodušeně jde o četnost dané mince na sběratelském trhu. Je třeba si rovněž uvědomit, že mnohdy vůbec nesouvisí počet dochovaných s počtem tehdy vyražených mincí. Jde o to jaká byla jejich likvidace z tehdejšího oběhu a následné uchování mincí v pokračující historii. Příkladem mohou být nálezy českých denárů nebo brakteátů, které i když hromadné jsou uložené v muzeích.(Což je mimochodem dobře.) Pro sběratele zůstává ke koupi několik málo kusů původem ze starých sbírek.

4)      Ekonomická situace na trhu - myslím tím zejména platební sílu potenciálních kupců - sběratelů. Souvisí to zejména se stavem společnosti. V minulých letech se ukázaly možnosti vývozu numismatického materiálu do okolních států (mnohdy bez osvědčení k vývozu podle zákona č.71/1994 Sb.- o prodeji a vývozu předmětů kulturní hodnoty ), což poznamenalo ceny na našem trhu. A hlavně vývoz způsobil úbytek materiálu  V současné době je situace mírně odlišná - naši obchodníci se pro přesycenost zahraničních trhů a rostoucí platební schopnost některých spoluobčanů znovu orientují na domácí půdu. Bohužel nedostatek materiálu nám zůstal a stále rostoucí ceny také.

5)      Zájem sběratelů - některá období historie jsou "módní", některá dost opomíjená. Všude na světě se sbírají především domácí mince. To také znamená, že jsou doma nejdražší. Je zde nejvíce sběratelů domácích mincí. Z historických mincí jde u nás zejména o Františka Josefa I. Asi pro rozmanitost, množství dostupných kusů a cenovou přístupnost tohoto období. (Mimochodem - já jsem F.J.I. také začínal) Teoreticky lze předpokládat, že stačí jeden televizní seriál např. z období císařského Říma a cena opomíjených krásných folisů bude hned jinde.( To jsem trochu zlehčil, ale něco na tom bude.)

6)     Zachovalost mince - jedno z nejpodstatnějších hledisek. Obecně se každý snaží o co nejzachovalejší mince ve sbírce, i když některé poškození krásně dokumentuje třeba nedokonalost výroby ( nedoražení, pootočení,..) nebo dějinný vývoj (poškození znaku,...).

7)     Sběratelské katalogy - bohužel ovlivňují trh dost podstatně. Je nutné si uvědomit, že jsou vydávány často firmou, která v těchto cenách realizuje svůj prodej, ale určitě ne svůj nákup. Obecně proto můžeme říci, že ceny v katalogu jdou napřed a jsou jedním ze stimulujících prvků pro růst cen. Zároveň se musíme zamyslet nad tím, že přispívají k popularizaci numismatiky a významně prohlubují vědomosti sběratelů.

8)   Vliv ekonomiky a stability měny - možnost investice do cenově rostoucích předmětů láká mnohé investory. Jen srovnání zhodnocení vkladu úročením bankou a zhodnocením vlivem rostoucí ceny u většiny numismatického materiálu je přímo ukázkové.( Není neobvyklé i o několik desítek procent.) Nelze se potom podivovat nad skoupením některých mincí z našeho trhu a tím dalšímu růstu cen.

Některé renomované finanční firmy dokonce doporučují vhodné investice do numismatiky svým klientům.

 

Závěr : cena je určována zákonem nabídky a poptávky

 

 

     Jak se vyrábí poštovní známka

Než se začne poštovní známka vyrábět, musí poštovní správa vydat emisní plán, který odpovídá za známkovou tvorbu. Po jeho schválení se zahájí přípravy k  realizaci. Vybraný výtvarník obdrží údaje o námětu, formátu, počtu barev, způsobu tisku, text a nominální hodnoty známky

Výroba

Na samotné výrobě se podílí výtvarník společně s grafikem, rytcem. Návrh na rytinu musí být nakreslen v čarách, aby rytec mohl poté kresbu přenést na ocelovou (měděnou) destičku ve velikosti budoucí známky  a to zrcadlově. Takto vyrytá destička se stává matricí, která se utvrdí, aby snesla tlak a poté se spolu s ocelovým válečkem upne do razícícho lisu. Tak se velkým tlakem přenese rytina na tento váleček (moletu), který poté opět pomocí velkého tlaku vtlačuje obrysy známek na připravený tiskový válec nebo desku.

Tisk

Tisk z výšky

Je nejstarší tiskovou technikou. Nejpoužívanější je knihtisk, vynalezený kolem roku 1440 Johanem Gutenbergem. Předtím se používala technika dřevořezu. Tisková deska je opatřena barvou pouze na vyvýšených místech a tlakem na papír se obtiskuje.

Tato forma tisku ale není pro výrobu známek ideální, neboť tento jednoduchý postup výroby usnadňuje padělání.  Na druhou stranu mají takto tištěné známky velké množství varint, což je pro sběratele přinosem.

Tisk z hloubky

Tato tisková technika vznikla v 15.století  a šlo konkrétně o mědiryt (chalkografie). Velmi byla rozšířena  v baroku. Tiskovou formou je měděná deska, do níž  se ryje ocelovými rydly. Kresba je vyhloubena v desce  a do vyrytých čar se poté vtírá barva. Její přebytek se stírá z povrchu a z desky se ve válcovém lisu snímají otisky. Tuto techniku proslavili Albrecht Dürer v 16.století a později Václav Hollar. Mědirytiny se musí tisknout samostatně, není totiž možné spojit do jedné tiskové formy text, který je tištěný z výšky a ilustraci, která je tištěna z hloubky.

U této tiskové techniky ale nastává problém pokud se tiskne na navlhčený papír. Známky poté mohou vykazovat velké odchylky v rozměrech, pokud dochází ke smršťování papíru. Hlavními typy tisku z hloubky, které se používají k tisku známek jsou měditisk, hlubotisk a ocelotisk.

Známky tištěné speciální technologií archového ocelotisku, což jsou dvě desky proti sobě a po jednotlivých barvách se tiskne na strojích s ručním nakládáním, jsou sběratelsky velmi cenné a vyhledávané. Ve světě se tato technika používá už jen minimálně a v Evropě je to pouze pražská Poštovní tiskárna cenin, která tiskne tímto způsobem.

Tisk z plochy

Kamenotisk  (litografie) byl vynalezen kolem roku 1798 Aloisem Senefelderem. U této techniky jsou jak tisknoucí, tak netisknoucí místa v jedné rovině a  tisk samotný je tvořen fyzikálně chemickým procesem. Používá se zvláštního kamene, upraveného tak, že na místech, která mají tisknout, přijímá mastnou tiskovou barvu a na všech ostatních místech ji odpuzuje. Základem Senefelderova vynálezu je absorpční a adsorpční schopnost vápencového kamene a neslučitelnost mastnoty s vodou.

Ofset je dalším druhem tisku z plochy. Spočívá v tom, že těžký tiskový kámen  byl nahrazen lehkým zinkovým nebo hliníkovým plechem (kovolist). Na ten se poté buď ručně nebo fotomechanicky přenese kresba. Nejprve přímo - na válec, který je na povrchu opatřen pogumovaným plátnem a později nepřímo -  z válce na papír. Tato technika je dnes nejpoužívanější tiskovou technikou.

Sítotisk je tisk, při kterém je protlačována pastovitá barva skrz šablonu. Ta je zakotvena v textilní nebo kovové nosné síťovině nebo upevněna na jejím povrchu. Používá se hlavně v textilním průmyslu a při potisku reklamních předmětů. Vznikl pravděpodobně v Japonsku již před našim letopočtem.

Ochranné prvky

I známky samotné mají své speciální ochranné prvky. Jsou jak viditelné, tak skryté. Používají se speciální ceninové tiskové barvy, jako například iridescentní, což je barva, která obsahuje průhledné pigmenty nanesené na drobné slídové vločky, které způsobují přerušení dopadajícího světla a tím vznikají třpytivé efekty spojené se změnami barvy. Používán je také irisový tisk, což je druh barevného ofsetového tisku, kdy dochází ke vzájemnému prolínání barev, takže jedna barva postupně přechází do druhé, dále lakování  nebo aplikace hologramů či holografických prvků. Hologram je opticky proměnlivý obrazový prvek obsahující struktury, které jsou schopny měnit světlo prostřednictvím jeho ohybu. Tak vznikají dvoj nebo trojrozměrné obrázky.

20.12.2011 10:12

Co je FILATELIE

Zdánlivě jednoduchá otázka, ale když se nad obsahem zamyslíme, co vyjde z našich úvah? Zkusme se tedy na filatelii podívat z různých úhlů a postihnout, jak lze na filatelii pohlížet.

Kdysi, v době dnes už vzdálené téměř o jednu generaci, se hlásalo, že filatelie je svět poznání a míru. Starší si na toto heslo jistě dobře vzpomenou, bývalo motem řady výstav, zejména těch nejvyšších - světových. I když se někomu může zdát zprofanované, alespoň jedna polovina hesla platila a platí stále. Dnes přináší světová produkce známek a ostatních filatelistických materiálů takovou nepřebernou škálu námětů, že bychom obtížně hledali obor lidské činnosti, který by na nějakém filatelistickém materiálu nebyl zobrazen. A ten, kdo na známky a další filatelistické materiály pohlíží vnímavým okem, mi dá jistě za pravdu, že kontakt se známkovými náměty každého obohacuje a rozšiřuje jeho vědomosti. To ostatně není žádný převratný objev, to je známo již dlouhá desetiletí. Vzpomeňme každý sám, kolikrát pohotově zareagoval na spoustu otázek při sledování například různých televizních kvízů. A proč? Díky své zálibě, díky tomu, že se zajímal o obsah svých oblíbených známek. Dospěl tak k mnoha vědomostem z historie, ze zeměpisu, třeba ke znalosti významných osobností - dalo by se pokračovat skoro do nekonečna. Takže - filatelie člověka obohacuje duševně a rozšiřuje nenásilnou a zábavnou formou jeho obzory i konkrétní znalosti víc, než studium encyklopedií.

Zkusme jiný úhel pohledu. Všichni čtenáři měsíčníku Filatelie znají titulní stránku časopisu: Filatelie ... koníček i investice. Tím se dostaneme na jiné pole. Všechno má svoji hodnotu, která je zpravidla vyjádřena cenou. A bez přehánění lze konstatovat, že pro většinu filatelistů je jejich záliba skutečně koníčkem, ale na druhé straně existuje skupina, která opravdu hledá investiční příležitost. Tato malá skupina na filatelii, respektive vybrané položky, pohlíží jako na jeden z možných způsobů uložení a hodnocení svých finančních prostředků. Pak jen zvažují, zda investovat do realit, starožitností, akcií nebo třeba do známek. Pro tyto "filatelisty" jsou pak známky, případně dopisy, dobře a výhodně uloženým kapitálem. Jak si vzpomeneme podle řady příkladů, zvlášť klasických známek, v čase se taková investice dokáže zhodnotit mnohonásobně. Není to pochopitelně v řádu týdnů nebo měsíců, ale let a ještě spíše desetiletí. I když - různé světoznámé rarity mohou přinést zisk už třeba po několika letech. Mohlo by se zdát, že tento úhel pohledu platí spíše pro svět, než pro skromné poměry v české kotlině, ale nebude zřejmě příliš vzdálená doba, kdy i čeští investoři začnou vyhledávat tento způsob zhodnocení svého kapitálu.

V předchozím odstavci jsme se zamysleli nad známkami a dalším filatelistickým materiálem jako možným způsobem zhodnocení kapitálu. S tím velmi těsně souvisí a je přímo bytostně spjat i další úhel pohledu - filatelistické materiály jako zboží, řečeno suchým úředním jazykem: předmět koupě a prodeje. A poskytují obživu další skupině, která se kolem filatelie točí - obchodníkům. A vlastně nejen jim - s filatelií souvisí i další pomůcky, které někdo vyrábí - od lup, albových listů, pinzet, zásobníků až po složitější pomůcky - UV-lampy, mikroskopy a některé další, které využijí třeba jen znalci při ověřování pravosti známek a dalších materiálů. Tedy - filatelie může být způsob obživy pro obchodníky a výrobce filatelistických pomůcek. I když - pouhá výroba filatelistických pomůcek by zřejmě nepostačovala k trvalejšímu přežití výrobce, který by měl ve svém sortimentu jen tuto skupinu výrobků. Pravděpodobnější je, že filatelistické pomůcky výše uvedené tvoří jen doplněk jiného sortimentu.

Pro drtivou většinu filatelistů je ale filatelie opravdu koníček. Každý má radost z přírůstků do sbírky, každý se rád probírá svou sbírkou, svými poklady. A pro mnohé je filatelie zdrojem potěšení a pro další zase inspirací pro krásné snění - o krajinách, které voní dálkami, o exotických rostlinách a spoustě živočichů, kteří plují pod vodou, prohánějí se po souši nebo se míhají povětřím - jak už bylo řečeno, námětů ze světové známkové produkce jsou tucty. Ryby, plazi, divoká zvířata, vyhynulá zvířata, ptáci, motýli, brouci, mravenci - to všechno a ještě mnohem víc. Každý si může vybrat. A filatelisté skutečně čerpají z této nevyčerpatelné studnice plnými hrstmi. I tohle je filatelie - zdroj zábavy a potěšení.

Části filatelistů zase nestačí jen známky shromažďovat, těšit se s nimi a snít. Jdou dál a hlouběji a zajímají se o způsob výroby známek a všechno, co s tím souvisí - použitý papír, použitý lep, způsob reprodukce a tiskovou techniku, o možné odchylky vzniklé při tisku (dané způsobem tisku - jednodušší tiskové techniky jsou na výskyt vad a jejich retuší bohatší než moderní a složitější techniky používané nyní). Mnoho filatelistů sbírá specializovaně, to znamená, že se zajímají o vše, co bylo řečeno výše. Někteří se zaměří třeba jen na určitý úsek známkové tvorby nebo jen na jednu zajímavou emisi a rozpracovávají ji studijním způsobem. Také to je filatelie a dala by se možná nazvat filatelistická věda. Bez filatelistů - specialistů filatelistů - badatelů by dnes neexistovala řada důležitých poznatků, které mnohdy významně ovlivňují i cenu. Také by bez nich neexistovala řada filatelistických studií, ať už vyšly časopisecky nebo knižně.

Také můžeme připomenout další aspekt. Je celá řada lidí různě postižených nebo upoutaných na vozíky. Pro ně může být filatelie rozptýlením a způsobem, jak zapomenout na své postižení. I to je nezanedbatelná role - filatelie jako utěšitelka. V těchto případech není sice jedinou možností, celá řada tělesně postižených se, jak víme, věnuje aktivně sportu, jiní třeba malují, pletou a podobně, filatelie ale může být pro mnohé přijatelnější než třeba sport.

Z uvedeného pak můžeme učinit závěr: odpověď na otázku "Co je filatelie", je obsáhlejší než pouhé konstatování, že je to sbírání známek a dalších filatelistických materiálů. Filatelie je všechno, co bylo řečeno: svět poznání, také investice, rovněž způsob obživy, určitě zdroj zábavy a potěšení, ale také utěšitelka, ale také věda. A především - je naší zálibou, pro kterou jsme ochotni obětovat i čas i peníze. Čas, který jiní tráví třeba při televizi, peníze, které jiní mohou míjet jinak - vysedáváním po lokálech, za potěšení pochybné hodnoty nebo třeba v hracích automatech.

 

Autor: Vladislav Beneš

http://www.infofila.cz

 

 

20.12.2011 09:36

zajímavý článek o...

Známka. Ne ta ze školy. Poštovní známka. Zamysleli jste se nad ní někdy? Prohlédli jste si ji zblízka, přemýšleli o ní jinak, než jako o dokladu o předplacení poštovní služby?

Už se někdy stane, že člověka potká něco nečekaného. A tak se mi nedávno přihodilo, že se mi do ruky dostalo větší množství známek. Přemýšlel jsem, jak s nimi naložím. Najednou tu jsou, je jich hodně, ale co dál? Protože se blíží Vánoce, napadlo mě, že se o ten dárek s vámi tak trochu podělím. Pojďme spolu pátrat po historii známek, vybrat některé z obrázků, naskenovat si je, zvětšit a dozvědět se něco víc o událostech, které zobrazují. Mohla by to být tak trochu dobrodružná výprava do historie. Pojďme si vytvořit společný web a možná i výstavku zvětšenin.

Kdo je člověk na tomhle obrázku? Co dokázal a čím si zasloužil, že ho před mnoha lety vyobrazili? Kolik se platilo za poštovní známku v roce tom či onom? Budeme pracovat s grafickými programy, hledat na internetu. Šikovní písaři mezi námi budou mít co přepisovat, ti ostatní je zahrnou podklady všeho druhu. Ti z vás, kteří rádi čtou, píší povídky nebo slohové práce ve škole, se poperou s českým jazykem, dají obsahu správnou formu. Zjistíme, že redakční systém je to, co pohání většinu webových stránek. Ano, i ty, které právě čtete, nebo stránky našeho gymnázia. Mimochodem, jsou to různé redakční systémy. Zjistíme, že spravovat redakční systém, není zase tak složité, zkusíme do něj vložit informace, které najdeme. Tady se otevírá pole pro budoucí výpočtáře, aby se trochu poučili.

Podělíme se tak o výsledky našeho bádání s celým světem, každý přispěje ke společnému dílu. A možná se nám také známky představí trochu jinak. Pod tím slovem si pak už totiž nebudeme představovat jenom pětky z písemek, nebo "ten čtvereček, co se musí nalepit, aby dopis odešel". Každá poštovní známka je vlastně umělecké dílo, které vypovídá o svém tvůrci, o době, kdy vznikla.

Dopisy už se v době e-mailů tolik neposílají. Ale třeba je to trochu škoda. Takový dopis má totiž něco do sebe. Můžete ho vzít do ruky, těšit se z něj kdekoliv, je mnohem víc osobní.  Připomene nám milého člověka i fakt, že ho držel v ruce a věnoval čas jeho sepsání. Na obálce může být nějaká opravdu povedená známka, kterou si rádi prohlédneme. Třeba budeme mít trochu štěstí. Dopis, který si schováme i se známkou například časem získá na ceně. Věděli jste, že některé známky se nepovedlo vytisknout, jak bylo původně v plánu a díky tomu si je sběratelé hodně cení? Pojďme hledat sběratelské skvosty.

Na návštěvě v písárně - článek převzat z http://www.filatelie.anderle.eu/

 

 

20.12.2011 09:32

Jak se správně sbírají poštovní razítka?

 

 

Pravidla o tom jak se sbírají poštovní razítka, použití speciálního papíru, otisky více stejných razítek (na obálku, korespond. listek...) nebo jen jedno a to na správném místě? Odpověď na dotaz pana Lukáše Hudečeka

Sbírání otisků poštovních razítek je velmi stará součást filatelie - dokonce starší než tento obor i než samotné poštovní známky. Důvodem je skutečnost, že zatímco známky mají teprve 168letou historii, poštovní razítka jsou používána mnohem déle - a déle jsou rovněž sbírána. Pokud to se zájmem o ně myslíte skutečně vážně, doporučujeme, abyste si obstaral nějakou literaturu o nich. Pro začátek by stačila např. knížka M. Langhammera Filatelie nejsou jen známky, kterou naleznete v nabídce našeho e-shopu, nebo si ji můžete vypůjčit v knihovně Svazu českých filatelistů
O nových razítkách české pošty pravidelně referuje i časopis Filatelie.
Publikací pro sběratele otisků poštovních razítek je však mnohem více a patří mezi ně i katalogy, v nichž jsou razítka řazena například teritoriálně a chronologicky, nebo podle svého námětu, zvláštností používání a podobně.
   Kdysi dávali filatelisté přednost sbírání razítek na výstřižcích, dnes je však běžnější je sbírat na celých celistvostech - tedy dopisech, dopisnicích, celinách apod., prošlých poštovní přepravou. Často vidíme, že si sběratelé takové celistvosti připravují sami a přitom je "přezdobí" příliš vysokou (a tedy tarifu neodpovídající) frankaturou, razítek si tam nechají otisknout co nejvíc a nakonec je ani nepošlou poštou a rovnou si je od podací přepážky zase odnesou. Tímhle způsobem ale vzniknou spíše filatelistické suvenýry, které v dobře vedené sbírce nebo v exponátu moc parády nenadělají. Proto je lepší postupovat spíše střízlivě, do sbírky razítka zařazovat na poštou skutečně prošlých celistvostech, pokud možno malého formátu (aby se v exponátu vešly na listy), otisky razítek by měly být úplné a dobře čitelné, frankatura by měla odpovídat tarifu a neměla by být očividně "filatelistická". Pokud si můžete vybrat, je lepší doporučený nebo spěšný dopis než běžný, ještě lepší je dobírka nebo cenné psaní a nejlepší je tohle všechno dohromady - ovšem na prokazatelně firemní korespondenci, se všemi atributy poštovní přepravy (včetně poštovních nálepek a otisku razítka dodací pošty). Najít takový dopis ale dá dost práce, ovšem když se to povede, má obvykle mnohonásobně vyšší cenu než dopis obyčejný.
   Otisky např. příležitostných razítek si samozřejmě můžete obstarat i sám, popř. si o ně napsat na příslušnou poštovní přepážku. K tomu je nejvhodnější použít běžnou dopisnici nejnižšího tarifu (nyní 10 Kč), na níž by měl být proveden otisk razítka přes roh známky a dále kontrolní otisk vlevo vedle ní. Nebo si můžete vyrobit kartičky ze silnějšího bílého papíru, nalepit na ně po jedné platné známce nejnižší nominální hodnoty (např. 50 hal.) a dát si ji orazítkovat jedním otiskem přes dolní část známky. Tenhle způsob je mnohem levnější, ale v případě vystavování filatelisticky ne zcela hodnotný.
   K uschovávání své sbírky můžete s úspěchem použít krabici přiměřených rozměrů - např. od bot. Je to mnohem levnější a současně i bezpečnější než použití speciálních plastových zásobníků, jejichž listy mohou vložené obálky časem poškodit. Existují i zásobníky z prověřených a bezpečných materiálů, jsou však velmi drahé a na uložení většiny běžných celistvostí je jich škoda.

20.12.2011 09:09

komentáře (0)

Způsoby přepravy poštovních zásilek

Vlaková pošta

První vlaková pošta byla vyzkoušena 6. ledna 1838 na trati Londýn - Birmingham. O necelý rok později zavedla anglická poštovní správa dvě vlakové pošty denně a to denní a noční. Zřizování vlakových pošt pokračovalo v Belgii (1841) a ve Francii (1846) na trati Paříž - Rouen. V roce 1849 byla zavedena v Prusku a na našem území byla zřízena na trati Vídeň - Bohumín roku 1850.

Vlaková pošta je ambulantní pošta ve zvlášť upraveném vlakovém voze, která přijímá obyčejné listovní zásilky, nádražní psaní, telegramy a která vydává nádražní psaní, časopisy a noviny. Na razítkách vlakové pošty  bývá číslo poštovního kursu a oba koncové body železniční trati.

Lodní pošta

Přeprava zásilek formou lodní dopravy byla zavedena už v dřívějších dobách, ale pravidelnou přepravu zajistilo až zavedení parníků na začátku 19. století. Přímo na lodích jsou umístěny poštovní schránky.

Razítka lodní pošty jsou dělena na několik skupin podle toho, jak byly zásilky orazítkovány - po vylodění z lodi, lodním důstojníkem nebo úředníkem na válečné či obchodní lodi anebo poštovním úředníkem nacházejícím se přímo na lodi. Všechny zásilky přepravované na lodích kde nebyl přítomný žádný poštovní úředník jsou označeny razítkem PAQUEBOT (parník). Na razítkách bylo kromě data někdy také jméno lodi a jejího majitele. Na rakouských válečných lodích  měly razítka označení K.u.K. KRIEGSMARINE a S.M.S. (loď jeho veličenstva), jindy byla na razítku také lodní trasa.

Překvapivě se setkáváme s lodní poštou i na jezerech, jako např. Bodamské jezero, kde  pošta existuje od roku 1879, či Balaton a také na řekách, např. na Labi.

Automobilová pošta

Automobilová pošta se začala používat na začátku 20. století, u nás po roce 1948.

Je to ambulantní pošta provozovaná ve zvášť upraveném motorovém vozidle.  Přijímá obyčejné listovní zásilky, nádražní  psaní, noviny a časopisy. Tzv. autopošta, která se poprvé představila 17.10.1937 na autosalonu na pražském Výstavišti je poštovní přepážka v motorovém vozidle, které je uzpůsobeno k výkonu poštovních služeb.

Razítka automobilové pošty obsahují čtyřmístná čísla a vždy začínají číslicí 1.

Potrubní pošta

Potrubní pošta vznikla v Londýně roku 1853, poté v Berlíně (1865) a dále v Evropě. V Praze byla v provozu od 4. března 1899 a od počátku sloužila i veřejnosti. Od roku 1945 funguje pouze pro služební účely. Sloužila k urychlenému doručování  poštovních zásilek a byla spravována telegrafní správou.

Dopravuje poštovní zásilky prostřednictvím potrubí uloženém v zemi, o průměru 25- 70 mm, spojujícího ústřednu se všemi většími poštovními úřady. Zásilky byly vkládány do speciálních pouzder a pomocí stlačeného vzduchu byly dopravovány na místo. Rychlost zásilek se pohybovala mezi 6 - 20 m/s.

Některé pošty vydávaly pro potrubní poštu zvláštní celiny, Itálie vydala zvláštní poštovní známky s označením POSTA PNEUMATICA.

Polní pošta

Počátky polní pošty sahají až do 15. století. Má trojí význam:

1. Zabezpečuje rychlou a spolehlivou dopravu zásilek mezi armádou v poli a zápolím, mezi zápolím a vojsky v poli a mezi jednotlivými součástmi armády v poli, za války, při zvýšeném ohrožení státu, při vojenských cvičeních nebo mimořádném nasazení armády.

2. Výkonný orgán polní poštovní služby, např. vojenský poštovní úřad, který zajišťuje poštovní spojení.

3. Listovní zásilky dopravené polní poštou a s otiskem razítka.

Pod pojem polní pošta zahrnujeme i vojenskou poštu, která zabezpečovala poštovní provoz pro vojáky i civilní obyvatelstvo v době, kdy byl stát pod vojenskou správou. Dále manevrovací poštu, což jsou poštovní zásilky dopravené  v době míru, kdy byly z cvičných důvodu prováděny manévry. Etapní pošta působila za války na obsazeném cizím území. Ambulantní (pojízdné) polní pošty působily na vojenských drahách nebo ve vojenských vlacích.

Součástí přepravy poštovních zásilek je také jejich cenzura, ať už veliteli  nebo určeným orgánům. Dokladem je otisk cenzurního razítka a písemný záznam cenzora. Každopádně každá poštovní zásilka přepravovaná polní poštou musí být označena odpovídajícím způsobem.

Polární pošta

Historie polární pošty sahá do konce 19. století, kdy se začaly na Špicberkách v Severním ledovém oceáně vydávat poštovní známky pro turisty jako doplňkové ke klasickým norským známkách.

V Arktidě a Antarktidě jsou polární poštovní stanice dočasné nebo stálé. Jsou zde používány nejrůznější způsoby dopravy, holubí pošta, sobí a psí spřežení, saně, ledoborce, vzducholodě a letadla. Poštovní úřady mají svá poštovní razítka, stejně tak vedoucí výprav jsou jmenováni pošmistry a rovněž vybaveny razítky a známkami.

Díky činnnosti polárních pošt mají filatelisté možnost dokumentovat práci jednotlivých polárních expedic. Na zásilkách nejsou jen razítka stanic, ale i razítka výprav.

Karantenní pošta

První karanténní dopisy pochází ze 16. století Jsou dvojího původu a to dopisy z míst, kde byly trvale rozšířeny nakažlivé choroby, jako Orient nebo zámoří a dále dopisy z dob velkých epidemií, kdy se státy či města chránily před infekcí zřizováním sanitních kordónů, kde byly dopisy dezinfikovány. Dezinfikovalo se zevně i vnitřně, nejprve octem, později párami síry nebo formaldehydu. V roce 1831 postihla Evropu epidemie cholery, v této dobvě byly dopisy vykuřovány ve speciálních skříních. Před dezinfekcí se propichovaly, nejprve šídlem, později pomocí speciálních kleští.

Ponorková pošta

Ponorková pošta je způsob přepravy poštovních zásilek ponorkami. Je to způsob výjimečný, vynucený mořskou blokádou poštovních kurzů. Taková byla například ponorková pošta v roce 1916 z Německa do Spojených států. Dále  také ve Španělsku mezi Katalánií a jihovýchodním pobřežím, když byly pobřežní cesty obsazeny frankistickou armádou. Tehdy byly vydány speciální poštovní známky - CORRE SUBMARINO.

Cyklistická pošta

Je způsob přepravy poštovních zásilek prostřednictvím jízdních kol. Zásilky jsou vyplacené zvláštními soukromými známkami. Dále to je také zvláštní soukromá doprava listovních zásilek použitá při stávce železničářů za pomoci cyklistů z Fresna do San Francisca, na trase dlouhé 400 km.

Hotelová pošta

Hotelovou poštu zajišťují hoteloví zaměstnanci  k nejbližšímu poštovnímu úřadu a to obzvlášť v zimě, kdy byly vzdálené hotely dopravně nedostupné. V alpských a švýcarských hotelech byly k tomuto účelu vydávány speciální soukromé známky a byly lepeny společně s normálními výplatními známkami. Tyto známky sloužily k úhradě poplatku za dopravu.

Kurýrní pošta

Kurýrní pošta sloužila ke zvláštním úkolům a dopravu státně důležitých zpráv, rozkazů a nařízení společně s činností státní nebo polní pošty. Byla to organizace vojenských nebo diplomatických kurýrů. U nás existovala k československé armádě v letech 1918 - 1920 a byla rovněž zajišťována letadly, dále směřovala do Francie, Rakouska nebo Maďarska. Kurýrní pošta byla označována služebními razítky.

Městská pošta

Nebo též pošta klapačková byla soukromá pošta, která byla povolena císařským privilegiem a zajišťovala dopravu listovních zásilek pro město a okolí. V Praze existovala v letech 1782 - 1821.

Pošta internovaných osob

Byla způsobem dopravy zásilek od osob nebo osobám v internačních táborech.  Ty byly zřizovány pro civilní obyvatele, kteří uprchli nebo byli odsunuti z oblastí zasažených válkou,  pro občany nepřátelského státu, pro osoby politicky sledované, dále také za druhé světové války pro židovské a cikánské obyvatelstvo na okupovaných územích. Bývala na předepsaných formulářích, které vydávaly organizace Červeného kříže. Zásilky byly přepravovány bezplatně pomocí Červeného kříže přes neutrální státy. V některých táborech byly rovněž zřizovány poštovní úřady.

Pošta psích spřežení

Je doprava listovních zásilek pomocí psích spřežení. V 19. století fungovala v řídce obydlených oblastech Aljašky a severní Kanady, také v carském Rusku v okolí Bajkalu a na Kamčatce. I dnes tato pošta existuje v oblastech severní a severovýchodní Sibiře. Tyto zásilky jsou označovány poštovními i vedlejšími razítky.

Pošta v ghettech

Pošta v ghettech existovala uvnitř ghett, která byla zřízena v okupovaných územích Evropy pro židovské obyvatele v období Třetí říše. Byla organizována obyvateli ghett a sloužila pouze pro jejich vnitřní potřebu. U nás je známa pošta v Terezíně, v Polsku v Lodži, Krakowě, Varšavě nebo Czenstochově.

Pošta z koncentračních táborů

Pošta rovněž z období druhé světové války v nacistických koncentračních táborech. Listovní zásilky od vězňů a pro vězně, které musely být až na výjimky vypláceny. Vězni museli používat předepsané poštovní formuláře, na kterých byla uvedena část vězeňského řádu, která se týkala omezení poštovního styku. Bylo určeno kolik může dopis obsahovat řádek a stran a musel být psán výhradně v němčině. Pošta byla vždy přísně kontrolována a označena cenzurním razítkem. Mnoho dopisů bylo zničeno nebo vráceno.

Povozná pošta

Povozná pošta je označení pro dopravu listovních zásilek a také osob poštovními vozy. U nás existovala od roku 1774 a tento název se udržel až do 20. let 20. století.

Skautská pošta

Skautskou poštu provozovali skautové a to jako výpomoc při roznášce pošty, soukromě a někdy také ve spolupráci s poštovními úřady. Dále to byla také pošta pro potřeby Revolučního národního výboru v Praze ve dnech 7. -25. listopadu 1918.

Štafetová pošta

Způsob přepravy spěšných poštovních zásilek jízdními posly nebo rychlými vozy. Ti se v poštovních stanicích zdržovali jen k výměně koní. Je to nejstarší druh poštovní přepravy a byla zřizována hlavně pro státní a vojenské účely. U nás byla zastavena 9. dubna 1897.

Větroňová pošta

Přeprava poštovních zásilek pomocí větroňů, používaná hlavně k propagačním důvodům.

Vojenská pošta

Vojenská pošta je trojího významu. Je to vojenská poštovní organizace provozovaná vojenskými orgány na okupovaném území. Dále je to označení pro listovní zásilky doručené vojenskou poštou a opatřené poštovními a vojenskými znaky a nakonec je to označení pro soukromé nebo služební zásilky vojenských osob doručované v mírových i válečných dobách.

Zajatecká pošta

Zajatecká pošta je poštou ze zajateckých táborů od válečných zajatců a válečných zajatcům. Doprava byla bezplatná a zajišťována Červeným křížem, ten také pátral po nezvěstných vojácích a dopravoval zprávy rodinným příslušníkům. Používaly se zvláštní dopisnice. V některých táborech byly rovněž zřizovány poštovní úřady. Doloženy máme z dob první světové války dopisy našich zajatců z Itálie a Ruska.

Používala se obchodní razítka, razítka zajateckého tábora, cenzorní razítka válčících států, příchodní razítka nebo razítka a poznámky Červeného kříže.

Pony Express

Pony Express byla jízdní poštou na západě Spojených států v letech 1860 - 1861. Přepravovala poštovní zásilky z východního na západní pobřeží USA. Trasa měřila zhruba 3000 km a existovalo na ní 190 stanic, kde byly umístěni koně na střídání. Činnost tohoto druhu přepravy zásilek byla ukončena po dostavbě transkontinentální železnice.

Táborová pošta

Táborová pošta fungovala v zajateckých nebo civilních pracovních táborech za první i druhé světové války. Provozována byla obyvateli tábora. Existují známky i celiny.

 

Zvláštní označení poštovních zásilek

Katastrofní pošta

Katastrofní pošta je označení listovních zásilek, které byly zachráněny po nehodě poštovního vozidla. Jako například při ztroskotání lodi, srážce vlaků nebo havárii letadla. Tato pošta bývá často zničená, ohořelá, rozmočená atd. a na zásilkách najdeme ručně psané zprávy nebo razítka o důvodu poškození.

Legionářská pošta

Legionářská pošta je sběratelské označení pro listovní zásilky od legionářů a legionářům za první světové války v Itálii, Francii nebo Rusku. Rovněž je to pošta příslušníků cizinecké legie ve Francii.  Byly vydávány legionářské známky.

Letecká havarijní pošta

Letecká havarijní pošta je označení pro listovní zásilky přepravované vzduchem, které nebyly doručeny z důvodu havárie, poškození nebo závady stroje. I na tyto zásilky je vyznačován důvod zpoždění nebo jejích poškození.

Pevnostní pošta

Pevnostní pošta je rovněž sběratelské označení pro zásilky a zprávy, které byly dopravovány různými způsoby z obležených a do obležených pevností, měst a území.

Zdroj:

http://www.informace-scf.cz/index

 

 

Důležité upozornění pro sběratele

 

Výklad zákona č. 71/1994 Sb. o prodeji a vývozu předmětů kulturní hodnoty, ve znění pozdějších předpisů 

 

 

 

 

Vzhledem k množícím se dotazům, týkajících se prodeje a výměny numismatického materiálu, předkládáme stručný výklad zákona. Tento výklad nenahrazuje jeho přesné znění a má pouze informativní charakter.

 

 

Mince a ostatní numismatický materiál (razidla, papírová platidla, nouzová platidla, cenné papíry, úvěrové doklady a doklady bezhotovostního styku, faleristické doklady, řády, vyznamenání, plakety, medaile, žetony a známky) starší 50ti let jsou zahrnovány pod pojem předmětů s kulturní hodnotou z oboru numismatiky (příloha zákona č. 71/1994 Sb. č. 1/XIV.(1. - 4.).

XIV. Předměty z oboru numismatiky mimo předmětů uvedených v bodě II.

doba vzniku

1. razidla

starší 50 let

2. mince, papírová platidla, nouzová platidla kovová,
papírová, keramická i jiná, cenné papíry, např. akcie,
podílové listy nebo kolky, úvěrové doklady a doklady
bezhotovostního styku

starší 50 let

3. faleristické doklady, řády, vyznamenání

starší 50 let

4. plakety, medaile, žetony, známky

starší 50 let

Pro jejich prodej na domácím trhu není žádné zákonné omezení, pokud nejde o vývoz těchto předmětů mimo Českou republiku. K tomuto vývozu je nutné osvědčení vydané MK ČR, které pro region Česka a Prahy vystavuje Národní muzeum, pro region kraje Vysočina, Jihomoravského a Zlínského Moravské zemské muzeum a pro region Moravskoslezského a Olomouckého kraje Slezské zemské muzeum.

Ze stanov ČNS vyplývá, že na aukcích a akcích ČNS nesmí být nabízen a prodáván jiný než numismatický materiál a tudíž na nich nesmí být nabízeny a prodávány Předměty kulturní hodnoty z oboru archeologie, mezi které patří nálezové soubory mincí i nálezové mince jednotlivé.

Předměty kulturní hodnoty z oboru archeologie definuje příloha č. 1/bod II. zákona č. 71/1994 Sb., která říká, že tyto mohou být nabízeny k prodeji pouze s osvědčením o trvalém povolením k vývozu, vydávaným MK ČR.

Bod II. přílohy č. 1 zákona č. 71/1994 Sb.

II. Předměty z oboru archeologie

 

archeologické nálezy, které jsou dokladem života člověka od počátků jeho vývoje a zachovaly se v zemi nebo pod vodou včetně kosterních nálezů lidských a zvířecích

 

* * *

Numismatické předměty (podle zákona č. 71/1994 Sb.„Předměty kulturní hodnoty z oboru numismatiky“), pohybující se na sběratelském trhu lze podle cit. zákona v rámci České republiky volně obchodovat bez zákonného omezení, pokud se nejedná o nálezové kusy.

Numismatické předměty s nálezovými okolnostmi mohou patřit mezi „Předměty kulturní hodnoty z oboru archeologie, které smějí být podle ustanovení § 3 zákona č. 71/1994 Sb. prodávány pouze s osvědčením vydaným podle zákona č. 71/1994 Sb. Za porušení tohoto ustanovení může být Ministerstvem kultury ČR uložena pokuta až do výše 5 000 000 Kč.

Vzhledem k současně platným stanovám ČNS a aukčnímu řádu ČNS nesmějí být tyto předměty na aukcích nebo prodejních akcích ČNS prodávány ani nabízeny ani s osvědčením podle zákona č. 71/1994 Sb.

Zdroj:

 http://www.numismatici.cz autoři Michal Mašek, Zdeněk Petráň

Můj sběratelský deníček

TOPlist
Finanční deníček Reklama zdarma, zvýšení návštěvnosti TOPlist